Má druhá zkušenost jako au pair - Isle of Wight

Odjížděla jsem zrovna na víkend do Londýna a v hlavě měla jen e-maily, zprávy a jména nových host. rodin, se kterými jsem se bavila o případném brzkém nástupu. (Pro ty, kteří nechápou souvislosti, přečtěte si prvně mou zkušenost z Blet., tato na to navazuje.) Z jednou moc milou rodinou to vypadalo celkem slibně. Ale nic jistého, a tak jsem si ani nebrala všechny své věci. Jen jsem prozřetelně poprosila HM (hostitelskou matku), jestli by mi mohla zaplatit už v pátek. Zabývala jsem se věcmi, které se odehrávaly v Londýně, byla na adventistické konferenci, hrála si na turistu a potom mi přišla sms: Moc se omlouvám, přijela nám maminka, a tak au-pair nebudeme potřebovat. Ale né. Takže to budu muset v té rodině vydržet další 2 týdny a potom 2 týdny být někde na ulici, protože moje HM chtěla, ať odejdu dříve, než co jsme se na začátku domluvily.. Užívala jsem si tedy víkendu a snažila se na to nemyslet. V neděli mi však přišla další zpráva a mě se rozzářily oči. Chtějí mě. Domluvily jsme se na skype hovoru a rodina chtěla, abych za nimi přijela v pátek na ostrov Isle of Wight, kde právě v domku na pláži tráví prázdniny.

V neděli jsem se ještě byla toulat po Londýnských ulicích a večer jsme volala s novou HM. Hned jsme si ,,padly do oka". Domluvily jsme se, že v úterý přijdu k nim domů, aby mě viděli  na živo (to jsem ještě neušila, že šlo vážně o pohovor), a že bych potom přišla k nim ve středu, spala tam a ve čtvrtek s HM jela busem na ostrov. A tak jsem začala vyjednávat se stávající HM můj odchod. Pohádaly jsme se přes smsky a já se rozhodla vrátit jen pro věci. Další den jsem tedy odjela zpět do Bletchingdonu, sbalila se, uklidila celý dům, uvařila, postarala se o děti a večer, chvilku před tím, než se vrátila HM, odešla na bus do Oxfordu, odkud mi za pár hodin jel bus do Londýna. Jsem moc vděčná rodince, u které jsem v době mých pobytů v Londýně přespávala. Maminka byla těhotná a každým dnem mohla porodit a stejně si mě tam nechali. Děkuji.

V úterý jsem jela přes celý Londýn kvůli pohovoru. Mluvil se mnou jen HF (hostitelský otec) a měl spoustu zvídavých otázek, ptal se i na minulou hostitelskou rodinu a proč odcházím. Byla jsem dost ve stresu, zvlášť když mu zavolala jeho žena na mobil a on s kamennou tváří prohlásil, že se mu vůbec nezamlouvám. Byl to vtip, ale já to hned nepochopila. Za chvíli mi přišla sms od této HM se slovy: ,,Vítej na palubě." Byla jsem přijata.

Byla to skvělá rodinka o pěti členech. HM pracovala s uměním a moc se jí líbily moje kresbičky. Mě se zase líbil její vkus, co se týče vybavení domu a užívala jsem si, že se tam krásně fotí. HF byl radostný chlapík. Často říkal vtipy, kterým jsem bohužel nerozuměla, neb britský humor je pro mě nepochopitelný. Choval se pěkně ke své ženě, k dětem i ke mě. Měli tři děti. Nejstarší Beatrix (10 let) milovala dobrodružství. Byla více venku než doma. Měla spoustu kamarádek a společně jezdily na kolech po vesnici, plavaly v moři, venčily psa a kdoví, co všechno dělaly. Možná je často vůbec nikdo nehlídal. Mladší Daisy (8 let) byla princezna. Měla oblíbené jedno triko s glitrovaným srdcem a nikdo nebyl schopen jí přesvědčit, že se to taky musí někdy vyprat. Nejmladší Freddie (6 let) se rád držel maminčiny sukně. Byl přecitlivělý a často se jen tak rozbrečel. Byl ještě malý, takže žádná tragédie z toho pro nikoho neplynula. Přitulil se k mámě a zase to bylo dobré.

HM ráno dlouho spala, a tak jsem měla za úkol dát dětem něco ráno k snídani a bylo úplně jedno co. Nejraději měly palačinky. Ňam. Když HM vstala, řekla mi přibližný program celého dne a kdyžtak mě požádala o nějakou pomoc. Například abych vyžehlila, co se vypralo, pomohla dětem uklidit jejich pokoj, vysát, vzít děti k vodě apod. Někdy jsem chystala oběd, jindy jsem jen pomáhala té nejstarší, která ráda vařila. Někdy jsme šli na procházku všichni. Někdy jsem byla poslána jen s některými dětmi. Brali mě ke svým přátelům na opékačku. Do vesnice na závody lodí. Jednou mě vzali i na jejich ,,rychlou loď". Plavali jsme v ledovém moři. Procházeli se lesem. Zaplétali si vlasy. Cpali se palačinkami. Dívali se na animáky. Četli. Smáli se. Pekli modré muffiny. Chodili v dešti. Opékali sýry. Sledovali ohňostroj. Chodili do jachtařského klubu.

HM pracovala asi 3 hodiny denně z domu a HF odjížděl na pár dní v týdnu do Londýna do kanceláře. Dělala jsem to, co mi řekla HM. Nebyl žádný řád, protože to byly prázdniny. Chodilo se hodně ven a vždy se se mnou HM mile domluvila, co bych chtěla dělat a co udělá ona. Někdy mi řekla, ať si dám pauzu a že ona sama vezme děti ven. Nejstarší dcera se připravovala na zkoušky, a tak se s ní rodiče často učili. A já brala dvě další děti ven. Na víkendy přijížděly návštěvy.

Celé dva týdny jsem se cítila skvěle. Byli na mě milí. Já jim vycházela vstříc. Oni mě. Brali mě jako člena rodiny. Jednou jsem se šla ven projít a po cestě začalo pršet. Šla jsem tedy domů, a když jsem dorazila, HF už na mě čekal s velkou ručníko-dekou a zabalil mě do ní, abych nenastydla. To jsem vážně nečekala.. Strávila jsem s nimi dva týdny na konci srpna, potom už si mě nemohli nechat, protože měli novou au-pair na celý rok, neb se po víkendu vraceli do Londýna. Domluvili mi však 2 týdny práce u jejich známých v Londýně. A tak jsem v pátek odjížděla hovercraftem z krásného ostrova plného pěkných zážitků a těšila se na nové dobrodružství.